Ačkoli by k tomu název mohl svádět, CELLAR DARLING nejsou vězeňským projektem Josefa Fritzla. Vůdčí persona kapely Anna Murphy ho (název, ne Pepíka) charakterizuje  slovy jako morbidní fascinace a závislost. Švýcarské trio pravděpodobně nebude žádnou neznámou pro fandy folk metalového ansámblu ELUVEITIE. Tvoří ho totiž samí odpadlíci z početných řad této kapely. Ať už se v recenzi debutu "This Is The Sound" budeme zabývat čímkoli, jednomu slovu neunikneme. To slovo není sličná, svůdná, jak by možná platoničtí milovníci Anne očekávali. To slovo je niněra.

Niněra je strunný nástroj z čeledi třecích (kolových) a v evropské hudbě zanechal její zastřený, melancholický a cvakavý zvuk hlubokou stopu už od 10. století, kdy bylo k jejímu rozeznění zapotřebí hned dvou hráčů.1100 let existence nástroj výrazně zmenšilo a navzdory tomu, že z kdysi duchovního, chrámového nástroje se postupem času vyvinula v instrument chudiny a žebráků, není dnes o její použití nouze. Popravdě, byl jsem až překvapený, jak dlouhý seznam uskupení používajících niněru se dá vyhledat. Podstatně menší překvapení je, kolik metalových skupin se v seznamu nachází. A také to, že se jedná o uskupení převážně folk metalová. Patříte-li mezi fandy subžánru, pravděpodobně vedle zmíněných ELUVEITIE vychrlíte ještě jména jako GARMARNA, IN EXTREMO nebo SUBWAY TO SALLY.

Německé uskupení z Potsdamu dávám na poslední místo úmyslně. Popravdě pokud mi svým přístupem k folk metalu nějaká kapela při poslechu CELLAR DARLING skákala ze zálohy na mysl, byli to právě SUBWAY TO SALLY. Nejde ani tak o přímou souvislost. Švýcarské trio ještě méně pracuje s prvky lidové a klasické hudby. Jde spíš o příbuznou uvolněnost, eleganci a nonšalanci, s jakou jsou folkové elementy zapuštěné do metalových základů. Vlastně s výjimkou rozmáchlé "Hedonie", která si na pomoc přivolává tělnatý švýcarský folklór, je každý part tradičních nástrojů jen ležérním spoluhráčem a ozvučnou plochou ostatních instrumentů.

Proměnlivý hlas niněry, která dovede být euforicky znělá i zastřeně smutná, někdy skladbám ráz diktuje - jako v případě singlu "Avalanche" - jindy z druhé řady přidává zvukové valéry - jako v případě dalšího singlu "Black Moon". V popředí ale vždy stojí talent CELLAR DARLING složit jednoduchou a přístupnou skladbu, v níž se uplatní přímočará riffová práce Iva Henziho, energické bicí Merlina Suttera a hravé frázování Anny Murphy, která se ráda mazlí se slabikami. V jejím zpěvu se jistě dají vystupovat prvky folkloru, především nezaměnitelných přechodů do vysokých hlavových rejstříků, svoje si v něm ale najdou hlavně milovníci emočně i zvukově sytého témbru Anneke van Giersbergen či sladké naléhavosti Cristiny Scabbia. CELLAR DARLING se zcela otevřeně hlásí k mainstreamovému zvuku, proto všechny ty zapamatovatelné refrény a nu-metalově kvičivé koncovky riffů. Není v tom ale nic umělého, zakázkového. Tichý smích, který doprovodí fade out skladby "Starcrusher" je celkem vypovídající. CELLAR DARLING možná neotevřou čakru zastánců progrese, ale z jejich hudby dýchá dravá spontánnost.

Škoda, že ji nepodporuje produkce. Zvuk je sice čistý, čitelný, místy dokonce se solidní dynamikou, ale nemá zuby. Když se do toho Henzi opře, není to zdaleka taková vichřice, jak by mohla být, a to navzdory tomu, že v jeho hře nalezneme vzdálené reminiscence extrémního metalu. Charisma tak kapela čerpá z přirozeného projevy Anne, z dobře načasovaných vstupů niněry i vkusně zakomponovaných smyčců, které zvedají baladicky laděné party. CELLAR DARLING nejsou také bůhvíjací textaři, naštěstí bezpohlavní rýmová čalamáda z jinak skvostné hitovky "Avalanche" představuje spíš pomyslné dno, z něhož se kapela odrazí k lepším momentům třeba v "Six Days". Obecně bych ale texty nedoporučoval k hlubšímu studiu. Řiďme se tím, co nám sama kapela říká názvem. "This is the sound" a všechno ostatní je jenom vítr. Což je škoda, protože přesně to dobrý debut dělí od výtečného.

Přesto tenhle "sound" navzdory chybějícím koulím prostě umí okouzlit. Folk metal je pro CELLAR DARLING loukou, na které se můžo-u proskočit bez okov a naservírovat radostné momenty jako shoegazově trilkující "Rebels", doom metalově nabručenou riffovačku "The Hermit" nebo elegantně poskládanou poklonu živlům "Water" a "´Fire, Wind & Earth". Přiznám se bez mučení, že háček, na který mě Švýcaři chytili už první dvojicí singlů, mi z huby během poslechu nevypadl. Jasně, můžeme je škatulkovat jako další jasný hitový kauf Nuclear Blast, ale CELLAR DARLING disponují hudební chemií, která funguje bez ohledu na marketing. Uvidíme, kam se jejich hudba propracuje na dalších deskách. Ale po prudce ustřižené koncovce "Redemption" jsem nakloněný víře, že folk metal odchodem trojicí hudebníků z řad ELUVEITIE více získal, než ztratil. 

Takže Alpám zdar, těm švýcarským zvláště!